Zastupitelství Mezinárodního společenského hnutí ALLATRA v České republice

Sjednocení lidstva – základ pro přežití v době globální změny klimatu na Zemi
Data: 12-12-2016


Sjednocení lidstva – základ pro přežití v době globální změny klimatu na Zemi

Každý z nás neustále komunikuje s okolním prostředím – žijeme v přírodních, denních a ročních rytmech, reagujeme na změny teploty, tlaku a vlhkosti. Existuje mnoho meteotropistických lidí, u kterých změna klimatických podmínek výrazně ovlivňuje zdraví. Dokonce i ti, kteří nejsou tak citliví na rozmary počasí, konstatují, že klima, nějakých 20–30 let zpátky, bylo mnohem klidnější, než je tomu dnes.

A skutečně, pokud budeme analyzovat statistické údaje o změně klimatu, je zřejmé, že počet klimatických pohrom a katastrof se výrazně zvýšil.

Podle posledních údajů se od počátku 80 let minulého století počet klimatických katastrof ztrojnásobil. Jestliže bylo v roce 1980 zaznamenáno 133 klimatických katastrof, tak podle meteorologických údajů se v posledních letech jejich počet zvýšil na zhruba 350. A nemá to nic společného se zlepšením práce novinářů či zvýšením populace, jak potvrzuje Steve Jennings, autor studie Oxfam. Podle informací Mezinárodního Červeného kříže, bylo jen v roce 2013, následkem 300 katastrof, postiženo více než 300 milionů lidí. A děje se to teď, v naší době.

Pokud posoudíme reálnou klimatickou situaci ve světě, je zřejmé, že vzhledem k hrozícím vážným problémům, a to zejména na severoamerickém kontinentu, jedná se o stovky milionů klimatických uprchlíků.

Ze zprávy „O problémech a důsledcích globálních klimatických změn na Zemi. Efektivní způsoby jejich řešení“:

„Pozorné sledování růstu počtu přírodních katastrof, extrémních výkyvů počasí po celém světě, a také statistických dat kosmických a geofyzikálních parametrů v posledních několika letech, ukázalo alarmující tendence k jejich výraznému nárůstu za krátkou dobu. Tyto údaje naznačují, že hypotézy vědců o postupné změně klimatu na Zemi za posledních 100 let jsou nesprávné, protože ve skutečnosti je tento proces mnohem dynamičtější.“

Předpovídání přesných termínů přírodních pohrom dnes není oficiální vědou natolik rozvinuté, aby varovalo obyvatelstvo před blížícími se katastrofami. Většina předpovědí má charakter „věštby z kávové sedliny“. A pokud už taková možnost upozornit lidi existuje, ne vždy lidé, kteří jsou u moci té či oné země, mají zájem o rychlé sdělení.

Nemá smysl sedět a čekat, že někdo, někde, za nás zanalyzuje situaci ve světě a přijme nezbytná bezpečnostní opatření. Historie ukazuje, že politici a kněží zachraňují v první řadě sebe a své rodiny, a nestarají se o záchranu svého lidu.

Pokud se nám nyní nepodaří sjednotit celý svět v jedinou velikou a přátelskou rodinu, tak zítřek nemusí nastat. Problém tkví v tom, že globální klimatická katastrofa může zaútočit náhle, v tu nejméně vhodnou dobu, jak se říká, „zákonem schválnosti“. Jestliže se na to nepřipravíme teď, potom bude příliš pozdě. V podmínkách chaosu budou v člověku převládat ty návyky, které v něm dominují.

Co je myšleno touto přípravou? V současné době u drtivé většiny obyvatelstva dominuje spotřebitelský formát myšlení. Co to znamená? Jednoduše řečeno, člověka naučili brát si od života vše, a prakticky nedávat nic na oplátku. Na okamžik si představte, jak se zachová člověk, který se ocitne v situaci katastrofy. Veškerou sílu a možnosti vynaloží na záchranu vlastní kůže, maximálně – vlastní rodiny. Mnozí řeknou – to je normální. Ale v podmínkách nedostatku pitné vody, jídla a přístřeší, namísto vzájemné pomoci, vypukne válka lokálního či dokonce celosvětového významu kvůli kousku chleba – což je jistá smrt pro většinu či dokonce celou společnost, a znamená to, že civilizace přestane poměrně rychle existovat.

V současné době je těžké si nevšimnout, že se blíží skutečně vážné problémy. Je jen jedno východisko. Je nezbytné se už dnes zbavit nenávisti k druhým lidem, bez ohledu na náboženskou či sociální příslušnost. Pochopit, konečně, že tvůj soused, přítel, bratr nebo prostě neznámý člověk je stejný, jako ty sám. Ano, má nedostatky, ale kdo je nemá? Všichni jsme nedokonalí, a téměř každý, aniž by sám sebe změnil k lepšímu, se snaží změnit své okolí. Ale čemu můžeme naučit druhého člověka, jestliže sami nemáme vlastnosti, které učíme?

Z knihy „AllatRa“:

„Takových lidí je mnoho. Přirovnal bych je k rybářům, kteří v zimě z nerozumu došli do středu řeky, a provalil se pod nimi led. Tonoucí rybáři, to je stav, v němž se nachází dnešní lidstvo. Mnozí přitom, ačkoli klesají ke dnu, nepodnikají dokonce ani jeden pokus o vlastní záchranu, hloupě plýtvají silami a časem na to, aby přemýšleli o tom, jak budou zachraňovat ostatní. Ale jak může ten, kdo sám tone, zachránit ostatní? Vždyť pro to, aby někoho zachránil, se musí nejprve sám dostat na pevný led, ještě lépe na břeh a potom již může zachraňovat ostatní. Podstata Pravdy je prostá: nejprve se spas sám, než začneš zachraňovat jiné.“

Jak říká kocour Leopold v jednom známém kresleném filmu: „Buďme kamarádi!“ Mluvil právě o tomto čase, kdy se opravdu musíme spojit, abychom přežili v nadcházejících zkouškách pro celé lidstvo. A začít musíme u sebe – začít žít v harmonii se sebou samým a přenést tuto harmonii na své okolí. Tak budeme žít jako kamarádi!

Připravil: Sergej (Bělorusko)